My unhealthy relationships

So. I don't even know why I'm writing this and I know even less why I'm writing in english. Probably 'cause I'm hoping in some improvement of my skills? We all know this won't happen, but why shouldn't I try at the very least?

I've been thinking for a while now and due to some big changes I'm trying to make in my life, I've decided that I should write and write and write until my frustration is gone. So, here I go... 

Conclusion

I do not need to enlarge my boobs; I need to enlarge my self-esteem.

I do not need to lose my weight; I need to lose my self-loathing.

Fragments...

...of Facebook conversations.

Občas se mi v konverzaci s někým povede vcelku dobrá hláška, nebo prostě věci, co nechci zapomenout, ale je mi zcela jasné, že hledat to za dva měsíce v historii se nedokopu. Proto jsem se rozhodla to prostě naházet sem, samozřejmě s 'zanonymovanou' identitou. A možná pár vysvětlivkama.

#11 - What is your favorite quote?

Rozhodla jsem se, že za těch cca 10 dní, co jsem promeškala, nebudu challenge nastavovat zpětně, ale úplně normálně budu pokračovat den po dni teď. (A zkusím si předpřipravit články, aby pak nenastala situace "teď se mi nechce, tak to nahodím zítra... a do háje, teď zas nemám čas... a teď toho mám moc...").

#10 - If you could only live off of one food and one beverage for the rest of your days, what would they be?

Tohle je zákeřná otázka. Neskutečně zákeřná otázka, protože svoje preference jídla měním podle toho, na co mám zrovna chuť, co zrovna ochutnám, kdo vaří, etc. etc. Navíc, jíst pořád dokola to samé, brzy se to přejí a co já pak, že. Každopádně, tohle jsem o sobě netušila ani já, dokud jsem se nezačala zamýšlet kvůli challenge :D A je to:

#9 - Pet peeves

S dnešním zadáním jsem si vůbec nevěděla rady, jak bych tohle měla sakra přeložit? Až pak mě inteligentně napadlo prohledat tumblr a našla jsem tenhle post, ze kterého si slečna Michelová inteligentně vyvodila, že by mělo jít o věci a vlastnosti, co se mi protiví. Teď, když začínám psát tenhle článek, si jsem jistá jednou, takže... no, uvidíme, co všechno vymyslím a nevymyslím. Našlo by se toho asi dost, ale já se omezím tak na tři, protože ten článek taky nemusí mít kilometr :)

#8 - Three things you want to say to different people

Tak jo. Tohle bude... no... těžký... lehký... já ani nevím, momentálně mám totiž tak trochu "zamlženo". Tak říkám stavu mysli při nemoci, kdy vám k mozku nic nedoléhá, nebo doléhá zpomaleně a cítíte se ospalí, ale nejste schopní spát. Sviňárna toto.

The Blame

Já vlastně ani nevím, proč to sem dávám. Možná proto, že když píšu, občas to jsou věci tak moc osobní, že bych se neodvážila dát je pod svým nickem na psací blog. Ale zároveň pro ty nejosobnější věci potřebuju největší zpětnou vazbu, společně s objetím a slibem, že všechno bude v pořádku. 

Uhhh. Zase moc melu, a zbytečně. Každopádně, rozhodla jsem se, že tu publikuju pár svých povídek, rádobypovídek, pocitovek a takových věcí, se kterými si nevěřím natolik, abych si je "podepsala". Případně proto, že to jsou kousky mě, přesně jako tenhle blog. Nemusíte to číst a už vůbec nemusíte reagovat - ale kdyby to někdo udělal a napsal mi upřímnou reakci, třeba jak to na něj působí, dost by mě to potěšilo. 

Doufám, že si teď všichni nebudete myslet, že jsem psychopat. Tohle je pocitovka, která se datuje někdy do července, kolem druhé ráno...

#7 - Do you read? What are your favourite books?

Tak jo, jsem tu s dalším dnem téhle amazing challenge, která mě baví čímdál víc a díky které nekašlu na blog! (I když se nedá říct, že bych vždycky stíhala, ehmehm.) Jo, a v zájmu zachování mého i vašeho zdraví budu první otázku ignorovat, zní mi totiž kapku ofenzivně. 

Nejsem si jistá, jak chápat pojem "oblíbené knihy". Oblíbené knihy dlouhodobě? Oblíbené knihy v tuhle chvíli? Knihy, které pro mě kdy měly zvláštní význam? Nakonec jsem se rozhodla vzít ty, které pro mě mají největší význam v tuto chvíli (protože některé z nich jsem přečetla teprve nedávno, nebo taky, ehm, ehm, třetí bod...), které bych nejraději četla znovu a znovu, které pro mě obecně znamenají víc než jiné knihy v knihovničce. Jsou to víceméně 4 díla, ale celkem sedm knih, tak... ready? (Řazeno, samozřejmě, náhodně)

#6 - What band or musician is most important to you?

Tak jo, při psaní tohoto článku budu pravděpodobně hodně bojovat sama se sebou. Pořád si totiž nejsem úplně jistá, jestli byla moje volba úplně správná. Váhala jsem mezi třemi umělci (no, skupinami... to je fuk), každopádně jsem se nakonec rozhodla, že ty zbývající dva narvu do jiného dne (a už i vím do kterého, chicht) a dneska budu psát vážně jen o skupině, která je úplně nejdůležitější, i když ji neposlouchám pořád a jednu chvíli už jsem jí měla docela dost. 

A je to... (chvilku vás budu napínat)...

#5 - Five places you want to visit

Tak tohle bude pravděpodobně prudce neoriginální (a prudce krátký), ale... who cares? :)

#4 - The meaning behind your Tumblr name

Ačkoliv Tumblr vedu, nedá se říct, že bych jej nějak moc používala, proto si zadání s dovolením upravím a vysvětlím svoji přezdívku. Snad nevadí (jinak na Tumblru jsem tuším jako 'Annikka' nebo 'AnnikkaM', takže... there's no difference).

COWARD

I did it again.

#3 - Your day, in great detail

Hned na začátek jedno přiznání. Tenhle článek píšu 16.08.2013 (já vím, to brzo) a jen děkuju Bohu, že blogspot umožňuje zpětné publikování. Doufám, že si to aspoň pamatuju dobře...

Dear people... please, DON'T.

Tak jsem se zase jednou řádně vytočila nad blbostí, se kterou bych si ani neměla lámat hlavu. Bylo to při konverzaci s jistou osobou, kterou mám moc ráda, o které vím, že to nemyslela zle a která za to ani nemůže, prostě se otřela o citlivý téma a já vyletěla. A nechtěla jsem se vztekat při konverzaci, tak se vypisuju sem, kde to (doufám) nikoho nezajímá.

O čem to tu zas sakra melu? Je to vcelku jednoduchý. (Jen pro případ, že by se někdo přece jen rozhodl podívat do hloubky mých geniálních myšlenek.)

#2 - 10 likes & dislikes

Tak jo. Tohle bude těžší. Ale pokusím se to napsat a vždycky i nějak vysvětlit. Jo, a nebudu se snažit nudně brát takový ty velký věci typu "politika" a "testování na zvířatech", ani nudný věci typu "nejoblíbenější jídlo". Prostě vezmu random věci, co jsou pro mě důležitý, fakt nic vážnýho a vznešenýho. Pořadí náhodné.

#1 - Write some basic things about yourself

...well, tohle mi hádám poslouží místo představovacího nebo znovu-představovacího článku, o kterej jsem ubohej novej bloček ošidila.

Tak fajn. Nepotřebujete vědět, jak se jmenuju (normálně. Jméno český, příjmení až tak ne.), jak vypadám (no, nebudeme si dělat iluze, ehm), jakýho jsem znamení (Panna. A pokud mě nechcete naštvat, pište to zásadně s velkým P. Pokud možno to s velkým P i vyslovujte. A bez lacinejch vtipů! Dík.), ani co zrovna piju (zelenej čaj, dík za optání, je dobrej). 

Prostě. Jsem Anni a spravuju tento blog. Jak jste si mohli všimnout.

So damned accurate

(Kašlete na to, že je to německy, ale videí s tímhle songem je na YT zoufalej nedostatek. English text dole.)

Challenge

Bylo mi to schváleno (thx, Nell), takže do toho jdu. Sama jsem zvědavá, co se dozvím.

Day 1 ~ Day 2 ~ Day 3 ~ Day 4 ~ Day 5 ~ Day 6 ~ Day 7 ~ Day 8 ~ Day 9 ~ Day 10 ~ Day 11 ~ Day 12 ~ Day 13 ~ Day 14 ~ Day 15 ~ Day 16 ~ Day 17 ~ Day 18 ~ Day 19 ~ Day 20 ~ Day 21 ~ Day 22 ~ Day 23 ~ Day 24 ~ Day 25 ~ Day 26 ~ Day 27 ~ Day 28 ~ Day 29 ~ Day 30

(Aby bylo jasno, tady budou odkazy)

Magor.

Už mi asi vážně hrabe.

tyvole . . .

"...Pokud však negativní emoce trvají příliš dlouho nebo jejich intenzita neodpovídá situaci, hovoříme o depresivní náladě. Pokud se vedle depresivní nálady objeví i další příznaky, jako jsou ztráta zájmů a potěšení z aktivit, pokles energie, ztráta sebedůvěry, výčitky, porucha soustředění, narušený spánek či sebevražedné úvahy, mluvíme o depresi."

Fuck it

Tak jsem teď víceméně omylem (no, kvůli někomu... to je fuk) probrouzdala starý konverzace s jednou osobou. S osobou, se kterou se momentálně nebavím a ta osoba mi tak chybí... Snažila jsem se přesvědčit se, že nechybí, ale... nejde to. Chybí. Chybí. Zatraceně moc mi chybí.

humiliated and betrayed

poslední dobou jsem si od jedné osoby dost nechávala šlapat po hlavě. wait. ono to vlastně nebylo jen poslední dobou, bylo to i dlouho předtím. já to vždycky snášela a většinou jsem nic neřekla. ale občas už je to prostě moc i na mě. to, co mi ta osoba provedla dneska... vlastně se mi tím jediným zasraným slovem vysmála do obličeje... 

očividně jí na mně nezáleží ani zpoloviny tak, jak mně záleželo na ní. no jo. ona už má jiný lidi, kteří ji podrží. už mě nepotřebuje. tak proč se mě elegantně nezbavit?

ale vrtat se v tý ráně svejma otázkama fakt nemusela.

Jenna...

...I think you're totally right.

The perfectionist.

aneb Když si stáhnete milion charakteristik svýho znamení a obohatíte to chytrými komentáři. Kdyby to někoho zajímalo... je to pod perexem. Kurzívou jsou věci, co jsem měla potřebu zvýraznit. Tučně jsou ty inteligentní poznámky. Ehhem.

Awkward.

Cecilie, já tě zabiju.
Já se do toho seriálu tak zažrala.
Zrovna ve chvíli, kdy si říkám, že nepotřebuju další čas-žeroucí aktivity, protože konečně trochu skopu do kupy oba blogy.
Ale fakt mě to baví.
Well... jsem fakt zvědavá, kdy půjdu dneska spát... :D

Btw, Tečky jsou coury mezi interpunkcí!

Poznatek.

Na to, že občas sním jabko, který chutná úplně jako hruška, jsem si vcelku zvykla.

Na ostružiny tak sladký, že chutí připomínají maliny, už taky. 

Lesní jahody, který jsou občas taky svým způsobem malinový, mám hrozně ráda, ani jsem si zvykat nemusela. 

Ale že jednou kousnu do rajčete a ono bude chutnat jako liči, tak to by mě v životě nenapadlo.

Miluju...

...když mi do života začne kecat tzv. Dokonalej člověk.

Dokonalej člověk umí všechno nejlíp. Dokonalej člověk prostě ví, jak na to, a jiná cesta pro něj neexistuje. Dokonalýmu člověku je taky jasný, že jsem naprostej debil a že to prostě nemůžu umět, a dává mi to najevo. Dokonalej člověk umí i to, co nikdy nezkusil, a je expert na to, o čem v životě neslyšel. Dokonalej člověk spustí hysterickou scénu ve chvíli, kdy něco dělám - ne špatně, ale jinak, než jak by to udělal on (případně jinak, než mi on řekl). A ve chvíli, kdy se mi to i tím jiným způsobem povede, začne mi Dokonalej člověk pro jistotu cupovat sebevědomí na kousky zase přes něco jinýho, aby dosáhl svého kýženého zadostiučinění.

A těchhle zasranejch Dokonalejch lidí je v tomhle baráku o sto procent víc, než dokážu unýst. 

(A taky mě děsí, že bych jednou mohla být taková taky). 

The worst things...

...I've ever heard from boys. Pro které jsem vždycky jenom kamarádka. Part I.
(Kupodivu mě většina i pobavila, po překonání prvotního šoku z taktního vyjadřování druhého pohlaví,)

"Třeba se někdy praštím do hlavy a budu tě mít rád :D"

"Ty jsi fakt hrozně fajn holka... ale ne na vztahy, myslím úplně skvělá kámoška."

odpověď na otázku: 'A jaká jsem? :P' - "Taková... no... chytrá."

 "...ale nevylož si to jako bych tě nabaloval!"

"Mám rád, když o sobě holky nemají přehnaný mínění... třeba takový jako ty... no víš jak to myslím, když se ošklivá holka nesnaží o kluka, na kterýho nemá, třeba."
(Tohle bylo jediný, co jsem napřestála. Moje reakce byla zhruba: CO PROSÍM?!

 )

When you're on the edge and falling off

Úplně miluju ty neohleduplný lidi.
Slečny, co ví, že jsem nešťastně zamilovaná a dost se kvůli tomu trápím.
Tytéž slečny, co jsou šťastně zamilované a neustále mi to cpou před ksicht. A v lepším případě jsou ty dotyčný ještě neskutečně nádherný holky, aby mě to nemrzelo málo.
A ještě do třetice - právě ty výše popsané, které si stěžují, že je jejich láska na týden na dovolené/na brigádě, takže se vidí jen po večerech/bydlí daleko.

Tyvole. Co já bych dala za to, kdybych měla takovýhle trápení místo toho, že 'on' mě očividně nechce a já ho zoufale miluju a s tím nic moc nenadělám.
Co bych dala za to být taky jednou šťastná.

Já bych tak ječela, když mi někdo udělá tohle...
Místo toho to prostě udusím v sobě a dotyčným vůbec nic neřeknu. Co víc, snažím se je uklidnit.
Zajímalo by mě, jak dlouho si ještě takhle nechám jejich jehlovýma podpatkama cupovat tu křehkou trochu duševní rovnováhy na kousky.

I would fuck him right now...

...if I had the oppportunity. Fňuk.

Copak se dá někomu takovýmu odolat? 

Nedá. Já vím, že nedá...

♥ ♥ ♥

Ssssssh! Don't say it, but I'm probably still alive...

...a že mi to trvalo, se ozvat.

Překvapuje mě, že někomu i to fňukání nad mým patetickým životem chybělo. Lidi, to nemáte co dělat nebo co, že čtete moje bláboly? Ale dobře. Jsem tu, naštvanější než kdy dřív, na klíně mi sedí Deprese (už jsme si i potykaly) a Šílenství mi kouká přes rameno, a hodlám se vrtat do every little memory resting calm in me... (Vílo, vidíš, za co můžeš ty & ten film?!)

Vlastně, navzdory tomu, komu všemu jsem znovu-rozjetí tohoto blogu slíbila (mimochodem, díky božské Ali bych mohla brzo přidat něco i na psací, takže kdo mě stalkujete i tam, stay tuned), bych na něj vesele kašlala dál (& bez výčitek!), kdybych dneska nepocítila náhlé nutkání si postěžovat. 

(Nečtěte to. Ne, fakt to nečtěte.)

At the end

Vždycky mě zajímalo, jaký to je, být na samým okraji.

Vždycky mě zajímalo, jaký to je, udělat ten jeden krok.

Vždycky mě zajímalo, jaký to je, umět lítat...

První...

Dear,

já vlastně nevím, jak mám začít. A nevím, proč ti tak říkám. Ehm, jo, to bude kvůli tomu, že v myšlenkách ti jinak neřeknu, jen občas použiju českej ekvivalent, a tvoje jméno sem vypisovat nebudu, protože nevím, kdo všechno má k blogu přístup, že. Ach jo. Jsem divná. 

Každopádně, došla jsem k závěru, že v reálu tě sice pozdravím, dokážu zavést hovor, mám se s tebou o čem bavit a tohle všechno, ale co cítím ti řeknu málokdy, a když už, tak je to názor na toho, kdo co dneska řekl a kdo mi zas komplikuje život. Jenže ne to, co cítím k tobě. Maximum je nějaké oslovení typu 'Brouku' (...prosímtě, podáš mi tamto? ...prosímtě, co mám udělat?) nebo nějaký to 'zlatíčko', když pro mě něco uděláš. A úsměvy. Těma k tobě plýtvám.

(Všiml sis, že u holek tímhle plýtvám, ale z kluků tak říkám jen tobě? Všimni si, buď té lásky). 

Random messages...

... které se stejně nedostanou k tomu, pro koho jsou. Takže tak. Prostě jsem měla psavou.

Caught in nothing

Všichni věděli, co se stalo a kdy se to stalo. Jak jsem se cítila, nezajímalo nikoho. A o to, co se dělo potom, se taky nikdo nestaral. (Panenka, prolog)

 Píšu. Ne, že bych ještě věděla proč vlastně. Píšu o nicotě. O místě, kde existujete jen vy a pocity. Ty opravdu intenzivní. Zármutek, štěstí, bolest, síla, láska, nenávist. A pomalu se nořím do vlastní nicoty. Vyvolávám vzpomínky a každou zlou se snažím přebít dobrou. Chvíle bolesti zalátávám dny radosti. Chci si tam uchovat to dobré, protože bude hůř.

A tohle mě dohnalo k přemýšlení. A kupodivu jsem dnes i k něčemu došla: Jsou dva typy kamarádů. Takoví, kteří přijdou a zase odejdou, dříve či později. Pokud to byli dobří kamarádi, tak zanechají prázdno v srdci, nějakou tu bolest, ale v konečném důsledku se vám žije lépe. A potom takoví, kteří postupem času přerostou v přátele. Ty opravdové. Ty, kterým věříte, říkáte jim všechno. Ty, kteří se na vás nikdy nevykašlou, když je zle. Ty, se kterými máte vzpomínku snad na každou blbost, ať už je to chatová konverzace nebo reálný zážitek. A když odejdou ti, příšerně to bolí.

Why always me?

Někteří lidi se prostě nepoučí a nepoučí.

Ano. Vysvětlím.

Nedávno jsem se bavila s A. Nešlo o nic vážného, prostě jsme něco řešily, už ani nevím, co, a pak se řeč stočila k psaní. A já si v tu chvíli něco uvědomila. To něco by, kdybych byla normální, mohlo výrazně ovlivnit moje známky, moje záliby, můj volný čas, čas věnovaný knihám... všechno. Jenže já jsem prostě... já.

Odznova.

Jinak.