#6 - What band or musician is most important to you?

Tak jo, při psaní tohoto článku budu pravděpodobně hodně bojovat sama se sebou. Pořád si totiž nejsem úplně jistá, jestli byla moje volba úplně správná. Váhala jsem mezi třemi umělci (no, skupinami... to je fuk), každopádně jsem se nakonec rozhodla, že ty zbývající dva narvu do jiného dne (a už i vím do kterého, chicht) a dneska budu psát vážně jen o skupině, která je úplně nejdůležitější, i když ji neposlouchám pořád a jednu chvíli už jsem jí měla docela dost. 

A je to... (chvilku vás budu napínat)...

skupina NIGHTWISH. 

Proč? No, k tomu bych musela začít od začátku (a k tomu se pravděpodobně taky dostanu), ale protože je to long, oh so long story, tak vypíchnu ještě jeden vedlejší důvod a jeden fakt. Díky tomu, že jsem začala poslouchat NW, jsem se vcelku rychle dozvěděla i o Tarje sólově a protože mám její hlas vážně moc ráda, taky už jsem navštívila pár (doslova :D) jejích koncertů a mám je spojené s nejlepšími zážitky. No, ale o tom napíšu v tom dni zaměřeném na koncerty. 

A ten fakt: když jsme měli dělat prezentaci na téma "Co nás zajímá" do IVT, tak jsem to samozřejmě nechala do posledního dne před deadline a vcelku jsem byla zoufalá z nutnosti výběru tématu. Udělat bych ji mohla o čemkoliv, spíš se mi nelíbila myšlenka přednášet před třídou něco, pro co polovina lidí nebude mít pochopení. A právě díky NW & Tarje jsem dostala nejen nápad na téma, které bylo akceptováno i přijato vcelku se zájmem (díkybohu, že aspoň někteří lidi ví, co poslouchám), ale i nápad na provedení, za které mě učitelka vychválila do nebes. A vděčím za to zčásti i mojí drahé Arvari, zejména za pomoc s obrázky a ukázkami ve chvíli, kdy jsem vyšilovala a nestíhala. (Ale už zase moc melu o věcech, co nejsou k tématu. Shit.)

Dobře, ten zvláštní důraz a titulku 'most important' NW přiznávám právě kvůli tomu, že mě hodně změnili do nynější podoby. Psal se rok 2010 a byly, tuším, letní prázdniny, když Anni (díky kamarádce - Ani, za tohle ti budu vždycky vděčná) poprvé slyšela song Nemo (ale úplně první bylo Sleeping sun v roce 2008 a v roce 09 Tarjina sólovka My Little Phoenix - to jsem ovšem ani té skupině, ani Tarji hlasu nepřikládala zvláštní důraz a nějak to neřešila... ach ty šťastné časy, kdy jsem nebyla závislá na hudbě) a rozhodla se, že se jí líbí, tak to začala poslouchat. Jen ten jeden song. Jen tak mimochodem.

Později jsem se o onu skupinu začala víc zajímat... a zamilovala jsem se (a následně i naštvala po zjištění, že tu černovlasou zpěvačku s úžasným hlasem vyrazili). To byl začátek mojí posedlosti a mojí lásky k tvrdší hudbě (nebo měkčímu metalu). Následně... no, nerada bych přeháněla, ale když jsem v roce 2011 (aspoň myslím, že to byl únor 2011. Pokud ne, tak si všechna data posuňte o rok dozadu) procházela asi nejtěžším obdobím v životě, znamenalo pro mě hodně, že jsem se měla čeho 'chytit' - metalové a gothic subkultury. Že jsem se našla, že jsem se konečně cítila srovnaná sama se sebou aspoň v jednom ohledu. A i když to teď neprožívám tolik, pořád to pro mě hodně znamená...

(Na druhou stranu, trochu pokrytecky je pořád uznávám jen ve staré éře se slečnou - ona už to není slečna, ale mně se to spojení nějak divně líbí :D - Turunen. Anette jsem sice ochotná akceptovat, z velké části díky tomu, že jsem ji neslyšela živě, ale už to pro mě nejsou ti Nightwish, do kterých jsem se zamilovala. A Floor pořád beru jen jako provizorní řešení a vážně už by mě konečně zajímalo, jak to s ní dopadne.)