#4 - The meaning behind your Tumblr name

Ačkoliv Tumblr vedu, nedá se říct, že bych jej nějak moc používala, proto si zadání s dovolením upravím a vysvětlím svoji přezdívku. Snad nevadí (jinak na Tumblru jsem tuším jako 'Annikka' nebo 'AnnikkaM', takže... there's no difference).

Za tímhle blogem stojím jako Anni (a namlouvám si, že mi to přinese aspoň trochu anonymity) a občas se podepíšu jako Anns (thankyouverymuch, Ali, tuhle přezdívku nesnáším, ale používám ji snad nejvíc :D). Všechno to vychází z mého "občanskoblogového" (čímž myslím nejběžněji používaném na oficiálním blogu, na mojí občance stojí ÚPLNĚ něco jinýho) jména Annie, které cele zní Annikka Michel (aneb Když už si vymýšlím přezdívku, tak si k tomu přidám i fake jméno a příjmení, nikdy nevím, kdy se může hodit).

Všecko to začalo tou Annie. Já jsem vlastně původně Annie nebyla, na původním osobním blogspotu jsem byla jako Annabell(i/e) - nejsem si teď úplně jistá koncovkou. Bylo to sprostě obšlehnutý - aneb když máte brusle na led, co se jmenují (a není to můj výmysl, fakt to na sobě maj napsaný!) :D Myslím, že jsem někde i zmiňovala, že jsem (mimo jiné) zamilovaná do svojí levý brusle, takže... tak. 

Postupem času se mi to zdálo moc bárbínovské a dlouhé & stuff, tak jsem si trochu hrála a zkrátila to na totálně běžný jméno. Nothing new in blogosphere. (A pěkně jsem se trefila, Annie je i ta zrzi travička z Chicaga! Mwehe.)

Jenže já jsem člověk nespokojený, tak jsem se rozhodla, že když už Annie, tak se odliším. A po vzoru mojí drahé blogmate, která má taky celé false jméno, jsem si vytvořila to svoje. A byl to boj, to vám řeknu. 

V té době jsem poprvé zabředávala do tajů finštiny (z gramatiky toho umím hodně málo, ale umím základy výslovnosti a pár slovíček a ráda bych časem pokračovala) a chtěla jsem mít jméno finské. Jakýmsi záhadným kombinováním jsem z toho dostala Annikku. A líbí se mi to, i když jen v psané formě (protože se to vyslovuje [An-nik-ka]. Jak je ta pomlčka, tak místo toho má být taková ta mezera, jako byste se zakoktali, ale zároveň ne moc dlouhá na to, aby to vytvořilo nový slovo. Prostě by se měly vyslovovat obě ty souhlásky. Weird, I know. A jen doufám, že jsem to napsala správně.)

Příjmení jsem chtěla zaměřit na úplně jiný jazyk. Ale jaký? Zkusila jsem svoje milovaný. Italský se mi nelíbily, anglický jsou nudný. A nakonec jsem skončila na francouzštině, ze které umím možná dvě slova. Pořád nevím, jak se mi to povedlo, ale mám pocit, že nejvíc za to vděčím mojí milované & zbožňované Ens, která na mě občas mluví francouzsky a pak mi to nechce přeložit. Aneb Nejdůležitější je mít milé kamarádky. 

A Panenka - nemůžu ji nezmínit, ale je to speciálně pro tebe, Míšo*!... no, ta odkazuje na spoustu věcí. Například na jednu debatu s Miškou, na jeden můj stav mysli, kdy jsem se cítila jako mrkačka na hraní, na moji povídku, ve které se v některých věcech ztotožňuju s hlavní hrdinkou, a v neposlední řadě na moje nenáviděné milované znamení zvěrokruhu. (Aneb Když to neporazíš, dělej si z toho srandu. A když ti dojde i humor, ubliž tomu zdrobnělinou!)