The Blame

Já vlastně ani nevím, proč to sem dávám. Možná proto, že když píšu, občas to jsou věci tak moc osobní, že bych se neodvážila dát je pod svým nickem na psací blog. Ale zároveň pro ty nejosobnější věci potřebuju největší zpětnou vazbu, společně s objetím a slibem, že všechno bude v pořádku. 

Uhhh. Zase moc melu, a zbytečně. Každopádně, rozhodla jsem se, že tu publikuju pár svých povídek, rádobypovídek, pocitovek a takových věcí, se kterými si nevěřím natolik, abych si je "podepsala". Případně proto, že to jsou kousky mě, přesně jako tenhle blog. Nemusíte to číst a už vůbec nemusíte reagovat - ale kdyby to někdo udělal a napsal mi upřímnou reakci, třeba jak to na něj působí, dost by mě to potěšilo. 

Doufám, že si teď všichni nebudete myslet, že jsem psychopat. Tohle je pocitovka, která se datuje někdy do července, kolem druhé ráno...

Když jsem té noci zvracela svoji (ne moc bohatou) večeři, byl to divný pocit. Ne proto, že bych nikdy předtím neobjímala záchodovou mísu, naopak, díky své minulosti jsem si s ní málem i potykala (nesnášejte někoho, kdo přesně vidí, co je uvnitř vás, a to klidně i několikrát denně), ale proto, že v krku jsem najednou necítila každé sousto, které jsem do sebe nacpala, ne. Byla to vina. Hořká a ostrá, tryskala ze mě jako… krev z otevřené rány. A já si připadala špinavá, jak nějaká děvka osudu, zválená jak postel po divoké noci, a… odhozená. Bezcenná. Pak mi došly síly. Ruce už nedokázaly udržet moji váhu a krk mě pálel jako bych polykala nože. Jen jsem ležela na studených dlaždičkách a násilím se snažila udržet mysl v realitě. V té, kde už jsem neměla co zvracet, protože mi došly i žaludeční šťávy. Ale moje provinilost ze mě stejně vytékala dál; nejen pusou, i nosem, očima, ranami na zápěstí…

O pár nekonečných minut později jsem se vyčerpaná a zhroucená opírala o umyvadlo a sledovala v zrcadle svoji tvář, mokrou od slz i vody, na které bylo znát vyčerpání z posledních několika dnů. A v tu chvíli jsem věděla naprosto jistě, že i přes to, jak moc si budu drhnout kůži, toho pocitu špinavosti, který cítím, se nezbavím. I lepkavá vina mi bude stále vytékat z úst… stejně jako budu mít navždycky prsty od vlastní krve a budu jimi barvit vodu narůžovo.