(un)important odkazy

Na čem zrovna jedu: Challenge

2012/12/18

My bleeding pocket

Jo, definitivně. Moje peněženka sténá, brečí, krvácí a schovává se přede mnou. Mám pocit, že teď by se mohla nacházet někde pod skříní, ale ne, že bych si tím byla jistá. No co, občanku postrádat můžu, kartičku na bus taky... jen bez průkazky do knihovny to asi tak úplně nepůjde. 

Uvidíme. Možná ji ještě vylovím. Pokud se mi tedy omluví za ten útěk...

Jak jistě tušíte, rozhodla jsem se ignorovat konec světa (takže pokud umřeme, je to moje vina, já nevěřila! ...a víte, jak to bylo s vílama.) a vyrazila na divoké nákupy vánočních dárků. Tedy, těch akutních, jako dárky spolužačkám, které zítra předávám. Dárky nejbližšímu rodinnému okruhu, tomu se asi nevyhnu. A dárky pro Sue a Alsi, které ovšem budou muset počkat, než se mi sejdou nějaké drobné na poštovné. Ale víte co? Jsem za tu prázdnou peněženku ráda. Mám s láskou vybrané věci pro lidi, které chci obdarovat, kterým chci vyčarovat na tváři úsměv. A to mi za těch pár stovek, které jsem v průběhu několika odpoledne nasypala do kapsy prodavačkám, stojí.

Ale má to i své negativní dopady. Dnešní odpoledne jsem trávila s Joan Jett (I hate myself for loving you, can't break free from the things that you do) a balicím papírem. Řeknu to takhle. Nenávidím všechny dárky čtvercového/obdélníkového tvaru, které na mě aplikují žhavení lebky zvané budík tím, že jedna strana (spodek či vršek) se prostě nedá zahnout & zalepit, protože dárek tam samozřejmě nedrží a propadává na stranu druhou a já nemám tušení, jak moc papíru nechat.

Kruhové dárky jsou ovšem ještě horší. Ano, dají se zamotat, ale potom nastává stejný problém jako u hranatách, ne li v horším provedení (parfémy a tělové oleje, které nemají uzávěr stejně velký jako dno). Jediný dárek, který jsem zabalila bez problémů, byla kniha pro babičku. To kapičku o něčem svědčí.

 A já začínám být otravná s tím, že pod stromeček bych si přála dostat jedinou věc. Myslím, že všichni už mě touží zabít (vyjma těch 0,00000000000001% známých, kteří o tom neví). Je tak zlé, že chci prostě jenom lásku...?

Ehm, je. Něčí lásku. Jedné jediné konkrétní osoby. Tohle začíná snižovat šance na úspěch, co? Ach bože, Příští rok si snad vymyslím něco splnitelného. (Lásku?)

1 komentář:

  1. Čím jsem starší, tím víc mám pocit, že láska neexsituje. Ugh, takhle to veřejně přiznat.
    Táké mám pocit, že nejvíc ti ublíží ti, které máš ráda. Proto je lepší nemím rád nikoho. Asi proto nemám ráda všechny lidi. Všechny hloupé lidi. A když chci mít ráda někoho strašně moc chytrého, tak asi nejsem pro něho dost zajímavá. Tak ať si trhne. Jsem zelená a že to neví, je jeho problém. Tak.
    Takže pokud ti Jeden Dotyčný lásku dát nechce, tak ji nechtěj, protože si tě nezaslouží. Copak bys chtěla být s někým, kdo nepoznal, jak moc jsi úžasná? Hmm?

    OdpovědětVymazat

You can say anything you want. Well... I probably won't bite you.