Občas moje okolí trošku nechápu. Mám být chápavá, obětavá a ochotná se pro kohokoli nechat takřka zabít... a pak zjistím, že dotyčnému nestojím ani za jednu blbou informaci nebo úplnou banalitu, co by ho stála pět minut času. Potěší.
Spousta lidí, o kterých jsem si myslela, že jim můžu věřit, mě zklamala. Hádám, že většina z nich to tak nemyslela, ale... nemají být bezohlední a používat všecko, co řeknu/napíšu proti mně. A ještě se pitomě obhajovat ("Je to pro tvoje vlastní dobro.") Hovno pro moje dobro. A ti, kterým pořád ještě říkám všechno; problémy, svoje myšlenky, názory, nápady i blbosti jako jakej jsem měla den... ti tady nejsou. Jak smutné. Co smutné?! Na zabití.
Celkově si v tomhle světě začínám připadat trochu... neužitečná. Nevím, z čeho ta myšlenka pramení, ale... nějak na mě všichni kašlou. Vrací se to, co jsem napsala do prvního článku tady: chci do školy. Bude mi chybět volný čas a vyspávání a ponocování a to všechno, ale uvidím tu jednu osobu, která mě chápe.
Jinak už ani nevím, co od koho chci. Od života asi hlavně to, aby mi dal pokoj. Nebo spíš, aby mi dal pokoj vlastní mozek. Mám v sobě neskutečnej bordel. Tenhle blog používám asi jako odtokovej kanálek pitomejch myšlenek - a víte co? Nehodlám se starat, jestli se tím někoho náhodou nedotknu. Lidi, co mi nic neudělali a drželi mě, si z tohohle nemají co vztáhnout na sebe, protože oni ví, že mě nepodrazili (aspoň doufám). A pokud si náhodou za pár let tyhle články pročte někdo, na koho jsou mířené... třeba pochopí, že jsem byla prostě zklamaná a zmatená, proto jsem se chovala tak, jak jsem se chovala.
ako som ti povedala drahá Annie, my s Mimi tu budeme pre teba vzdy ked to budeš potrebovat :) myslím, ze viem o kom hovoríš a uz som ti povedala ze so správaním tej osoby nesúhlasím, ale to sem nepatrí
OdpovědětVymazattakze keep your head up high, stay strong and we love you <3